Dunajec, na který se nezapomíná!

Krásné páteční ráno, den jako stvořený pro vodácký trip. Už abychom jeli!
Nastupujeme v Olomouci a přisedáme do autobusu ke kamarádům z Jeseníku. Trochu se divíme, proč nejedeme Pavlovým autobusem, ale starou Setrou. Pavel prý ráno autobus nenastaroval, měl málo vzduchu. Proto jej nahradil Setrou. Ani Setra se ale netvářila, že by byla v kondici, taky foukala málo vzduchu. Přesto jsme z Olomouce vyjeli.

Na hranicích se Slovenskem při zastávce na nákup mýtného se vzduch přestal dofukovat definitivně. Nestačilo to ani na otevření kufrů. Pavel obvolával čerta s ďáblem, až se podařilo sehnat náhradní autobus ze Slovenska. Ale jak dostat z autobusu naše zavazadla uzavřená v kufrech? Autobus je nafoukaný na 5,5 baru, potřebujeme 6, jinak bágly ven nedostaneme. Foukáme, foukáme, lomcujeme dveřmi, ale pořád nic. Nakonec přišla Raďova spásná myšlenka. V náhradní pneumatice je 8 barů, zkusíme ji připojit a třeba to klapne. Pssssk! Hurááá! Máme bágly! A tak jsme přesedli do krásného Neoplanu, čímž jsme si oproti Setře dost polepšili. Máme sice zpoždění asi 3 hodiny, ale to nevadí, času máme dost, víkend teprve začíná.

Neoplan má také své mouchy, topí naplno a nejde to vypnout! Jsme už pečení, vaření, ale, musíme to vydržet. Ve Staré Bystrici jsme zjistili další problém, přípojka k vozíku se utrhla a šoupala se po cestě, takže vozík nesvítí. Jedeme dál i tak. Musíme sehnat novou přípojku. To už je třetí trabl, snad poslední. Do kempu jsme přijíždíme za tmy, rychle stavíme stany a jdeme spát.

Probouzíme se do slunečného sobotního rána s nadějí, že zanedlouho přijede náš autobus a pojedeme na vodu. Po telefonu s Pavlem nás optimismus přešel. I kdybychom mu dali čas na příjezd až do odpoledne a jeli zatím vodu do Kroscienka, není jisté, že by tam stihl přijet a odvézt nás zpět do kempu.  A co pak v Kroscienku s loděmi? Proto volíme náhradní program a vymýšlíme, co podnikneme. Vhodný by byl pěší výlet na Tri koruny a nebo jen tak pěšky kolem vody a zpět. Po chvilce přemýšlení kolem nás projela jedna z prvních sobotních pltí. A v tu chvilku to přišlo: "Pojedeme na pltích. To jsme ještě nezkoušeli! A zpátky půjdeme kolem vody pěšky." To se ujalo. A kdo měl zájem, vydal se pak ještě přes Sokolicu a Tri koruny.

Splutí Dunajce na pltích bylo krásné, mělo to zase jiný rozměr. Mohli jsme se kochat a fotit i v místech, kde to jde jen s obtížemi. Navíc jsme si poslechli povídání o místním kraji. Cestou zpátky podél vody nás stihl mírný deštík. Skupinka jdoucí přes Tri koruny potila krev, byl to velmi náročný trip na kluzkém povrchu. Po výstupu na Tri koruny se ale mraky rozestoupily a byli odměněni luxusním výhledem na Tatry. Po návratu do kempu nás potěšila zpráva, že z Javorníku už vyjel autobus (ten, který měl původně jet). A kolem půlnoci jsme ho uviděli na vlastní oči: "Je tady, autobus je tady!"

Nedělní ráno je zamračené, občas sluníčko, ale teplo nic moc. Chystáme se na etapu do Kroscienka. Start se vydařil něco po desáté hodině. Po chvilce začíná foukat nepříjemný protivítr. Začínáme přimrzat k pádlům. Na hranicích se zahříváme čajem s tatranským čajem. Takovou zimu tady nepamatujeme! I na podzimní Lužnici bývá tepleji. Ale do Kroscienka to už je kousek, to dáme. Protivítr nepolevuje a je čím dál studenější. Už vidíme most, za ním je konec! Zastavujeme, taháme lodě na břeh a voláme Pavlovi, kde je, protože autobus nikde nevidíme. Deset ran egyptských, to snad už není možné! Pavel je ještě v kempu, teprve vyjíždí. A tak mrzneme další půlhodinu ve vodáckém. Teď je ta správná doba položit otázku: "Kdo chce jet zítra na Bialku?" Jiří prohlásil: "Mám-li si vybrat mezi Bialkou a teplem, volím teplo." Tento názor sdílí většina, proto věci do vozíku balíme rovnou na cestu domů a těšíme se na zítřejší termály v Oravici. Večer přijímáme už jen pozitivní zprávy - náměšťské sekci se narodila Lucinka, Luďovi se narodil vnuk Viktor! Začíná se to zvrhávat do vydařené oslavy. Zapíjíme opravdu poctivě.

V pondělí dopoledne odjezd domů, kupředu nás žene myšlenka na termály v Oravici. Trávíme tam krásné tři hodiny a pořádně se prohříváme. Po přejezdu českých hranic se ze zadní části busu ozvalo zděšeně: "Pavle, tady je kouř!" Na nejbližší možné benzince jsme zjistili, že vytekl hydraulický olej. Další oprava. Tento zájezd je opravdu neskutečný. Z autobusu se stal průtokáč na olej, co se do něj nalilo, to hned vyteklo. Motor se přehříval, zapli jsme topení a zkusili dojet, kam až to půjde. Podařilo se dojet do Olomouce. Aby zbytek skupinky překonal hory a dostal se do Jeseníku, odtáhli jsme vlek do Náměště. Bez vleku to autobus zvládl mnohem lépe, a tak už po desáté hodině večer dorazila úspěšně do cíle i jesenická sekce. Pro vozík přijel druhý den Čenda. Nakonec vše dobře dopadlo, ale bylo to teda náročné!