Tři muži ve člunu (a stevard) na inspekční cestě

Tři muži ve člunu (a stevard) na inspekční cestě

24. 4. 2021
Podobný mail jako do Přístavu Hodonín jsem napsal i do Rohatce a dnes přišla odpověď od Nely Kadlčíkové:
"Dobrý den, domluvila jsem se s naším kapitánem a nebude to problém. Pro bližší informace prosím kontaktujte přímo jeho na tel.č. 602773265 p. Matěj"
A teď máme lodě dvě.

26. 4. 2021
Stevard Luďa stále řeší provoz v plavebních komorách. Někde se dočetl, že v měsíci září  mají komory (neboli po našem zdymadla) provoz jen od čtvrtka do neděle. Po dotazu u pana Chmelaře ve Veselí mu bylo sděleno, že loni jezdili v září celý týden. Takže máme naprosto jasno, jezdí se buď celý týden nebo jen od čtvrtka do neděle. To znamená, že itinerář plavby je přesně daný. A tak to má být. Nesmí vzniknout ani náznak chaosu.

12. 5. 2021
Rozhodli jsme se udělat inspekční suchozemskou cestu a prohlédnout si cíl naší plavby, a zda nehrozí, že by se nám loď a vlastně i my, nerozeschly.

V časných ranních hodinách, kolem osmé, jsme vyrazili na Jižní Moravu. Bohužel inspekční cesty se nemohl zúčastnit Petr, protože byl zrovna uvržen do karantény. K Jožkovi do sklípku jsme dorazili v jedenáct hodin (Jožka je na fotce ze sklípku ten se svatozáří).

Inspekce sklípku proběhla k veliké naší spokojenosti. Jak je vidět na jedné z fotek, zásoby vína jsou opředeny pavučinami, což je známka toho, že neubývají. Tedy nehrozí nedostatek kvalitního vínečka.

Jožka nám na uvítanou otevřel Rýnský Ryzlink, ročník 2001, pozdní sběr (pro ty, kteří jsou pomalejší v matematice, je to 20 let staré víno). Tento skvost byl otevřen k výročí památečního letu letadlem v roce 2001 z Jeseníku do Břeclavi a "taktak" i zpět.

Inu, to bylo tak:

"Mám kamaráda Pepu, se kterým jsem mnoho let jezdil k Jožkovi pro víno, než se Pepa odstěhoval z Jeseníku. V roce 2001 Pepa slavil 70 roků a nastal problém, jaký dárek koupit zralému chlapovi. Jednou při jízdě kolem letiště ve Vyškově jsem dostal nápad, poletíme k Jožkovi letadlem. A nastal logistický koncert. Jednou bylo mokré letiště v Jeseníku, potom v Břeclavi, nebo zrovna nebyl pilot. Všechno dohromady klaplo na den přesně 1. května 2001. Pepa pojal podezření, že se děje něco velkého, když jsem do přistaveného letadla začal nakládat kanystry na asi 100 litrů vína. A pak jsme se vznesli. Přeletěli jsme Červenohorské sedlo, Mírov, Moravskou Třebovou, Brno a přes Lednici jsme po hodině a čtvrt šli na přistání v Břeclavi. Na letišti nás čekal Jožka v modré vinařské zástěře, koštýřem, vínem a chlebem se solí. Autem jsme odjeli do Mikulčic, kde ve sklípku proběhla krásná oslava. Mezitím co jsme tankovali víno do kanystrů, pilot tankoval palivo na zpáteční let. V odpoledních hodinách jsme se vrátili na letiště, přičemž se pilot ošíval, když jsme nakládali kanystry s vínem. Brzy jsme pochopili proč. Po startu nabíral velikou rychlost na dráze, ale kolečka se ne a ne odlepit od země. Poměrně velikou rychlostí se přibližovala přirozená bariéra, tvořená švestkovou alejí u silnice za letištěm. Pilot začal usilovně brzdit, otočil se, zajel až úplně na konec dráhy. Druhý pokus se také nepodařil. Prý jsme moc těžcí a dráha je krátká. Řešení jsme našli rychle. Jestli si myslíte, že jsme vyložili víno, tak se pletete. Vystoupil jsem já, a pilot s Pepou přeletěl do Kyjova, kde je delší dráha a navíc je z kopce. Já přejel do Kyjova autem. Vše se podařilo. V Kyjově jsme se už dostali do vzduchu všichni. Pilot měl nápad, že vystoupáme do 1500 m a poletíme přes Praděd. Letadlo skučelo a pomalu stoupalo do požadované výšky. Jenže pilot zapomněl, že je 1. máj. Vojenské letiště v Přerově nás sundalo dolů a museli jsme udělat průlet kolem řídící věže, aby se prý podívali, co se tento významný den motá po obloze. A nastalo opětovné stoupání do výšky 1500 m. Stihlo se to o fous, Praděd byl pod námi. Pak už to letělo jen z kopce dolů, během chvilky jsme úspěšně přistáli v Jeseníku. A protože byl 1. máj, doma nás láskyplně vítali (nebo to víno?)."

Jožka jako správný lidový vypravěč si tuto historku „O chudých důchodcích z Jeseníku, kteří si přiletěli pro víno letadlem“ ihned zařadil do svého repertoáru. Dává ji k dobru, především když k němu přijedou podnikatelé nebo politici v pancéřovaných limuzínách s ochrankou.

Po úspěšné inspekci sklípku jsme se občerstvili výtečnými pochutinami, připravenými Blankou, ženou Jožky. Obzvláště guláš a výpečky byly famózní. K tomu jsme chutnali různé odrůdy vín, abychom mohli dobře stanovit jídelníček, jako správní someliéři. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v Přístavu Hodonín, abychom viděli, kam doplujeme.

Byla to nádherná inspekční cesta!