Už abychom pluli plnou parou vpřed

28. 3. 2021
Petr, jakožto vedoucí stravování, se již také s předstihem zamýšlí co uvařit. Zatím poslal rámcovou představu, kterou přebíráme lehce redakčně upravenou (především velikost písma).

Samozřejmě velmi důležitou součástí naší akce bude stravování. Zvláštní podkapitolou této velmi významné kapitoly je zásobování rázovitým nápojem v této oblasti – vínem. V tomto se plně odevzdáme do rukou, nohou a vlastně celého těla stařešinovi výpravy, Broňovi. Jednak je z nás nejstarší a tedy legálně může požívat alkohol nejvíce dní z nás, v rámci našich brožovaných životů, a především má ty správné kontakty na dodavatele. Aby tato podkapitola byla kompletní, tak nealko všeho druhu si zajistí každý sám. No a jídlo už bude improvizační koncert. Krom snídaní, kdy si můžeme hodit vejce na pánvičku, otevřít sardinky (já raději čerstvou rybu chycenou stevardem a na pánev ji dáme), dát si tvarůžkový tatarák, uvařit klobásky a k tomu všemu křupavé rohlíčky obzvláště vypečené, které nám zajistí stevard (máš pravdu Broňo, každý úkol vyplodí několik dalších pro stevarda). A teď přichází na řadu ta improvizace. Bude záležet na tom, kde se podaří stevardovi zastavit. Zda bude v místě přístavu či přístaviště občerstvovna, restaurace, šantán,...

Nemohu se nezmínit o jednom obrovském kladu naší výpravy – nemáme žádnou drsnou dietu kromě drobných výjimek. Vyloučíme – li možnost externího stravování, počítáme s bohatou škálou stravy počínaje hotovkami, na místě vařenými – guláš, špagety, bramboráky,..., přes hotovky tzv. retro – zavařená jídla doma připravená jako v minulém století při přípravách na puťáky, až po minutky jako např. steak z krkovice. Předpokládám, že jídelníček utřepeme někdy závěrem srpna. Výhodou taky bude, že nebudeme potřebovat doma používané granule pro pejska a kočičky.

29. 3. 2021
Abyste měli alespoň trochu představu o náročnosti předehry před akcí, uvedu krátkou několikastránkovou mailmo korespondenci, kde se rozebírá možnost dojetí či nedojetí do Hodonína po vodě. Jak již víte vodní cesta nám končí ve Skalici, dále chybí jedno zdymadlo a 700 nesjízdné Radějovky. M = Milan, P = Petr, B = Broněk, L = Luďa

Stevard Luďa dostal úkol prověřit třetí možné řešení, jak zajistit plavbu až do Hodonína. Třeba najmutím další lodě na cestu z Rohatce do Hodonína a zpět. I když budeme muset jít 700 m pěšky nebo na kole.

L: Chlapci, asi jsem zklamal. Ze Skalice do Rohatce je to pěšky 4 km/58 min. Není tam nikde most a nový nestihnu postavit. Lodí ze Skalice do Hodonína je to pak ještě 5 km/80 min. Ze Skalice do Hodonína je to na kole 8 km/26 min. Navíc loď na jeden den nepůjčují a na týden jsou už všechny půjčené.

Z výše uvedeného vyplývá, že vás musí napadnout jiná geniální myšlenka, kterou dokážu zrealizovat, nebo se musíme přesunovat za vínem vlastními silami kolmo. Uvědomme si, že kolmo je rychlost, svoboda a nezávislost.

P: Když máme rychlonabíjecí stanice u nás, třeba budou i u sklepů. Dobrý námět k prověření stevardem?

L: Logisticky si to neumím úplně představit. Loď kotví v Hodoníně. Musel by pro ni někdo zajet na kole (10 km/30 min.) a vrátit se s ní na přístaviště v Rohatci, lépe na soutok Moravy s Radějovkou kole (9 km/150 min.se zaškolením). Ostatní by šli pěšky ze Skalice na soutok (1 km, to dají). Tam by museli nastoupit na loď i s koly. Tato loď není na přepravu kol vybavená. Navíc bílá paluba se lehce zašpiní od pneumatik a bez chemie se to nedá umýt (vlastní, draze zaplacená zkušenost). Dojedeme pouze do Hodonína. Z Hodonína bychom museli jet taxálem. A zpátky je to totéž, vč. cyklistického výletu Hodonín - Skalica. Taky se může stát, že loď na zpáteční cestu může být zadaná. Pak bychom museli do Skalice pěšky (km viz výše). Předpoklad, že se druhý den na vodě po návštěvě Jožky posuneme ještě k Petrovu tímto vezme za své. Proti tomu stojí pěkný cyklistický výlet v elektru v délce 30 km. Jak jsem napsal: rychlost, svoboda a nezávislost a doplňuji operativnost a hlavně radost z pohybu po věčném sezení v křesílkách.

L: V případě nepřízně počasí, kdy by pohyb na kole mohl být nepohodlný, doporučuji zvážit možnost zakotvit o něco dříve než ve Skalici (před poslední zatáčkou, před slovenskou hranicí) a to v Sudoměři. Odtud je to do Mikulčic autem 20 km. V Sudoměři bychom se jen překulili do taxála a k Jožkovi se nechali dovézt. DTTO zpátky.

Jako zodpovědný hospodář chci ještě upozornit, že na lodi budeme mít v kolech hodnotu cca 300 tis. Kč. Musíme je zabezpečit jak v noci, tak přes den, kdy loď opustíme jinak než na kolech. Proto by bylo dobré volit alternativy cestování po souši s kolem, abychom snížili možnost zcizení na minimum. Přístaviště jsou odlehlá, mimo civilizaci a jistě nejsou vybavena bezpečnostními kamerami.

P: Za sebe a svá kolena – bez kola ani ránu. I kdyby mě mělo sloužit jako opora

M: Asi to už je zbytečné, ale přidávám se ke kolařům – jak Luděk naznačil, je lepší mít kola pod kontrolou a potom! 20km není žádná vzdálenost pro elektrokola. Jen ta cesta zpět bude trochu náročnější, ale to trénujeme pravidelně při návratech z loděnice….

P: A proto zmiňuji kolo jako oporu. Jen nebudu moct v tomto stavu použít podporu elektriky – v předpokládaném stavu příliš rychlé.

L: Krásné na tom je, jak pěje klasik: "Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, neb nikdy nikdo neví, co se může státi."

A proto můžeme tvořit až do září.

Jestli to není moudro do Lodního deníku, pokud si to mohu prostřednictvím dokumetaristy dovolit.

L: Já mám na kole takovou vychytávku, kdy mě kolo dovede elektricky domů jako opora. Nešlapu a ono samo jede.Máte to taky?

M: Jo, jo, to máme taky, že jede samo (skoro), ale ještě ho neumím naprogramovat na cestu…

P: A to je kolikrát největší problém….

B. Té lípy se nevzdám !!!

Už abychom pluli plnou parou vpřed

1. 4. 2021

Tři muži ve člunu a stevard řeší, tedy zatím jen na bázi teoretické, boj s komáry. V lužních lesích kolem Moravy jsou jich mraky, a tedy se musíme na boj s nimi připravit. Zatím jsou rozebírány dvě metody:

1. Repelent. Ale proti obyčejným repelentům, které se u nás prodávají, jsou komáři zcela imunní. Proto jsem navrhnul koupit velmi drahé (nejsme tak bohatí důchodci, abychom kupovali něco ve slevě) švýcarské kapky proti komárům. Jejich použití je následovné. Chytnete komára mezi ukazováček a palec levé ruky. Pravou rukou mu opatrně do každého oka kápnete kapátkem jednu kapku drahého švýcarského přípravku. Do pěti minut komár v křečích humánně zemře. Stevard Luďa vznesl dotaz, jestli není lepší a rychlejší, když už bude mít komára mezi ukazováčkem a palcem ruky, ho jen tak prostě rozmáčknout.

A nebo, Luďo

2. Nemýt se. Naše mnohaleté zkušenosti z vodáckých akcí nám říkají, že když se celý den potíme při pádlování, pijeme pivo a nemyjeme se, tak už třetí den na nás komáři, jiná havěť a i ženy nelezou. Při naší plavbě budeme sedět v polohovacích křesílkách, popíjet vínko a kochat se. U toho se moc nezpotíme. Tak je navrhováno se nemýt už týden před akcí, to by na komáry mohlo stačit. V červenci nebo srpnu bychom mohli udělat pokus se stevardem a potom třeba ještě několik dnů přidat.

2. 4. 2021
K našim polohovacím křesílkům jsme objednali praktické držáky na nápoje. Na ně si postavíme skleničky s vínem nebo kafíčkem a tím vyeliminujeme i pohyb natažení ruky ke stolku, kde by stála sklenička. Nic nás nebude rušit od příjemné plavby.

Už abychom pluli plnou parou vpřed!

Fotogalerie
Není záznam