Milan, Petr, Broněk

30 let na tábor, jezdil jsem,
30 let nohy mi vlhly,
za 30 let v rameni vodáckém

svaly mi v železo ztuhly.


Sluneční svit sed mi do očí,
rysy v tváři mi ztuhly,
ze vlasů, z vousů a z obočí
visí mi žabince stuhy.

Chléb s pivem beru si do sudu,
z etapy jdu na etapu,
na oleji už dřít nebudu,
jak svého háčka chápu.

30 let na zádi, jezdil jsem,
kdo mi těch 30 let vrátí?
Když jsem ji pohrozil svým pádlem,
kdekdo se začal mi smáti.

Ztratil jsem rozum, jel na vodu zas,
v jezech dřel se jak prve -
máchl jsem pádlem - teče to zas
z mozolů mých plno krve.

Všichni vy na řece, všichni vodáci,
nech je vám Petr neb Milan,
mějž prs kryt vestou plovací,
všechny vás k lodím volám,

Všichni vy na řece, všichni vy, dím,
hlubokých peřejí, splavů,
přijde den, z tůní jde Neptunův tým,
přijde den, poplujem spolu!

P.S. Speciální pozdrav vnukovi Benovi