cz Salza, Enns 2017 - Vzkazy - KVJ-Jeseník

Salza, Enns 2017

Salza, Enns 2017

Byl čtvrtek 28. 9. 2017 a my se opět chystali na tradiční podzimní vodu v Rakousku. Předpověď počasí se měnila z hodiny na hodinu klidně i o 50 %, takže jsme byli zvědaví, čím nás Štýrské Alpy překvapí tentokrát. Že bude s naší skvělou partou super zábava, o tom ale nebylo pochyb.

Marcel ráno parkoval auto v loděnici. „A ten pes v tom autě vydrží čtyři dny?“ otázal se Broněk. „Sroluj mu aspoň okýnko,“ doplnil ho Peťa. Mezitím proběhlo pátraní po vestě Rescue XXL, která se záhadně ztratila, a byla nakonec objevena na svém běžném místě. Takže celoklubové pátrání bylo slavnostně odvoláno. Tady se prostě nic neztratí. Odjezd z Jeseníku byl stanoven na 9:00 a tento čas se nám podařilo perfektně dodržet. Cestou měli přistoupit další účastníci v Olomouci a v Brně. Už během prvních pár kilometrů začala panovat mírná obava:

„Asi máme málo piva!“ děsil se Broněk. „Nemáme. Dneska bečka nepadne. Všichni máme zachlastáno z autobusu,“ odvětil mu Peťa. „Nemáme, ale budeme mít,“ dodal Milan.

Když jsme se přehoupli přes Červenohorské sedlo, ozval se znovu Broněk: „A hele, tady je hůř počasí.“ Zhoršení ale trvalo jen chvilečku, pak už jsme se krásnému počasí nestačili ani divit.

Cestou jsme si vyprávěli zážitky z dovolených:
„Na Dieholm jsem moc nechtěl, ale nakonec jsem nelitoval.“
„Ale řečí měl předtím jak sviňa!“

Předseda pak chtěl sdělit něco důležitého:
„Mně ta myšlenka unikla. Ona je unikátní.“

Jarmi nezklamala, v Olomouci na nás čekali všichni, jen ona ne. Ale tentokrát měla zpoždění jen 5 minut. Přistoupila část účastníků a mohli jsme vyrazit. Luďa se cestou na Brno rozhořčil:

„Když jsme začínali jezdit, seděl jsem na první sedačce. Dnes jsem na třetí. Jestli to takhle půjde dál, skončím na zadní pětce, ale to pak bude můj poslední zájezd, to si pamatujte.“ Tak jsme si to zapamatovali.

S nově příchozími se objevily i nové zásoby alkoholu:
„Já to pít nechci,“ odmítla Jarmi.
„Ale dej si, to je likér pro ty, co nechtějí,“ přemluvil ji Luboš.

Předseda pak využil klidnější atmosféry, chopil se mikrofonu a uspal půlku autobusu příběhem o kocourkovi Whisky.

V Brně při odbočování na Mikulov:
„Tak tomuto řidiči už do huby nedáme, jede do Prahy.“
„Ať se ucpe na D1.“

Na benzince OMV jsme naložili všechny zbývající členy tripu.
„Tady je záchod jen jeden?“ optala se Jarmi, „ó Bóže.“

Slunko se do nás opíralo čím dál víc. Někteří začali hledat kousek stínu. Bylo zjištěno, že Broněk nevrhá polostín, ale stín pro 2 až 3 lidi.

Dále cesta ubíhala jak voda v Salze:
„Předseda lehne a uválí (nebo uvalí)?“
„Já jsem myslel, že hasiči pijou, než jsem začal jezdit s váma,“ prohlásil náš nový člen Mach.
„To jsou výborné špagety,“ rozplývala se Alenka, „máme taky s sebou něco takového?“ „Ne,“ odvětil Peťa.

Zasedací pořádek se zvrtnul, předseda seděl i s Machem, Luďa postupem času přišel o své místo k sezení, takže musel pořád stát a konverzovat, až nakonec usnul na zadní pětce, takže toto byl dle jeho slov poslední zájezd.

V Rakousku jsme měli jednu pauzu, pak se podařilo trefit sjezd číslo 100 a po šesté večer už jsme byli na místě. Anet chtěla pochválit předsedu:

„Máme skvělého a šikovného předsedu!“
„Jiného jste ještě neměli,“ dodal předseda.

Po příjezdu jsme od majitelů kempu obdrželi vozembouch, tedy místní něco jako slivovici. Anet si třikrát přihla a v sedm večer si přivodila blackout, po kterém získala přezdívku Modroočko, pak Pomněnka, a nakonec Fialka. Večírek se první den pěkně rozjel, hrálo se a zpívalo dlouho do noci. Naši partu ještě doplnil Pavel a Martin, kteří přijeli autem.

Odjezd na Salzu byl stanoven na 9:00, ráno jsme se ale od našich skvělých řidičů dozvěděli, že autobus má prasklý chladič a budou muset zajet ho opravit. Oprava spočívala pouze v provizorním zalepení silikonem. Z Jeseníku pak měl přijet chladič nový. Odjezd na vodu se tím pádem trochu posunul:

„Večírek v devět ráno jsme ještě nezačínali,“ těšil se Pavel. Nakonec se nám podařilo odjet v 9:30. Alenka se rozhodla, že se vydá na procházku po vesničce Gams, kde je pěkná soutěska. Ráno se Broňka doptávala, kudy se dostane zpět do Mooslandlu. Po podrobném vysvětlení cesty prohlásila, že se radši asi vrátí po silnici. Vysadili jsme ji tedy cestou v Gamsu:

„Je hezké vidět ji tak optimisticky naladěnou odcházet. Tak si ji zapamatuji,“ prohlásil Peťa.

Etapa na Salze byla nádherná, počasí slunečné, chvílemi nám bylo až horko, vody bylo přiměřeně. V polovině etapy se Anet vyměnila s Matoušem na kajaku a uskutečnila svůj prvosjezd na divoké vodě (od soutoku k svačinové pauze) s jedním cvakynem. Místy měla vyděšené oči připlesklé na lodi a celou dobu měla výraz obráceného smajlíka. Mezitím v sekci Barak došlo ke komické situaci, když Broněk nacouval v peřeji na skálu, musel vystoupit a Hanka mu i s lodí odjela. Chtěl nastoupit do některé z kolemjedoucích lodí, ale žádný z kamarádů nebyl tak odvážný, aby Broňka naložil. Nezbylo mu než se vrhnout do zpěněných vod Salzy a 150 m plavat.

Vystoupili jsme jako obvykle u Maďara, vyšli z kaňonu, naskládali materiál do velku a vyrazili do kempu v Mooslandlu. Jarmi cestou zjistila, že si nechala v kole, které bylo ve vleku zaházené loděmi, bundu. To by tak nevadilo. Horší bylo, že pod tou bundou byly klíče od chatky. „Ona je tak dobrodružná,“ předsedu málem trefilo.

Po dojezdu jsme se pořádně navečeřeli a začal nový večírek u ohně, který náš nový člen a zároveň dobrovolný hasič Mach připravil. Hrálo se a zpívalo, zábava byla povedená:

„Neříkej, že se ti nelíbí moje panenka!“ dotázal se Matýsek.
„Líbí. Ale nesmí být o půl doby jinde,“ dodal předseda.
„Ona je o generaci jinde,“ přidala si Jarmi.

Oblíbenou písní se stala: „Král do boje táh – Ne moc snadno se želva po dně honí.“

Noc byla chladná, nebe čisté. Ráno nás zase vzbudilo sluníčko, odjezd na Enns byl nastaven po včerejší zkušenosti na 9:30. Při cestě na otočku autobusu nastala malá dopravní krizovka, ale Verča ji bravurně zvládla a vytlačila do kopce asi 10 aut. Etapa na Enns byla perfektní, slunko pálilo jak v létě, vlny byly několikametrové. Moc jsme si to užili a pěkně se pohoupali. Po dojezdu do kempu byla vyhlášena pauza na oběd. Ve dvě hodiny část pravověrných vodáků jela znovu na Salzu, někteří se vydali na vycházku do Gamsu, jiní byli na kolech, zbytek odpočíval. Soutěsku v Gamsu zkrátili a zpoplatnili.

Večerní výměna chladiče se povedla.
„A je to jisté? Takže to budeme muset domů?“
„A co trvá na výměnu nejdéle? Třeba převodovka?“ zeptal se Milča.

Broněk byl barman, takže musel být střízlivý. Peťa donesl od majitelů kempu další vozembouch. Ten obešel šestkrát kolem ohně a prakticky nic neubylo.

„A kdepak máme la music?“ otázal se Luďa.
„V la háji,“ zněla odpověď předsedy.

Nakonec se rozjel mejdan před chatkou číslo jedna. I ti, kteří chtěli spát, nemohli.

Předpověď říkala, že ráno od sedmi má pršet. Déšť přišel v 7:50, tedy chvilku před odjezdem. Ale byl jen mírný a krátký. Odjezd byl stanoven na 8:00:

„20 vteřin do odjezdu,“ volal Mach.
„Do včerejška jsem si myslel, že je přínosem pro náš oddíl!“ prohlásil Peťa nesoucí bednu s jídlem do autobusu.

Odjezd byl nakonec plus dvacet minut, i tak to byl skvělý výkon, zvláště pro ty, kteří pařili před chatkou jedna. Bylo pod mrakem a docela zima. Převlékání do neoprenů bylo o osobní statečnosti, ale nevzdali jsme to! Užili jsme si krásnou etapu (bez deště) na Salze. Vody bylo trochu méně, takže některá místa vypadala jinak než v pátek. Na žumpě jsme dojeli bandu Maďarů. Předsedovi se nepovedl nájezd a cvakl se (Hanička prakticky rovnou vystoupila na břeh). Další naše lodě to už zvládly bez komplikací. Na rozdíl od těch maďarských. U těch se cvakla každá druhá loď a pomáhali jsme při záchraně.

Tento trip byl výjimečný nejen partou, počasím, vodou, ale také odjezdem domů v rekordním čase (11:30), a to díky skvělému zabezpečení ze strany těch, kteří nejeli etapu a vše nachystali. Cesta domů proběhla bez komplikací a můžeme se těšit na další podobné akce.

Fotogalerie